Hustota zavčelení České republiky |
||||||
| Hustota zavčelení je mezi včelaři často probírané téma. Během socialismu vznikla potřeba počet včelstev na našem území navyšovat, po roce 1989 došlo k samovolnému přirozenému poklesu. Nejen včelaři, ale i úředníci a politici tak dnes hledají odpověď na otázku, kolik včelstev by v dnešní době vlastně ČR potřebovala a zda není jejich počet příliš nízký či naopak vysoký. Grafy a mapy v následujícím článku poskytnou náhled do souvislostí v rámci Evropy i naší historie. | ||||||
Vývoj hustoty zavčelení na území ČR od roku 1920Český statistický úřad má k dispozici včelařské statistiky pouze omezeně, zato ale již od roku 1920 (vyjma let 2. světové války). Křivka počtu evidovaných chovaných včelstev v tomto dlouhém časovém období značně kolísá. Po roce 1989 strmě klesala, k zastavení poklesu došlo v roce 1996, kdy se viditelně ustálila blízko celkového průměru za sledované období (541.440 včelstev). Od něj se v posledních 20 letech počet včelstev odchyluje průměrně jen o ± 4 % (maximum +9 % v roce 2014, minumim -15 % v úhynovém roce 2008).
Hustota zavčelení České republiky v kontextu EvropyPorovnávat hustotu zavčelení v rámci Evropy základě jejího celkového průměru je zavádějící. Geografie zemí Skandinávského poloostrova je výrazně odlišná od střední Evropy a ta zase od takového Španělska. Co ale vypovídá tak trochu samo za sebe, je fakt, že pouze tři státy z níže uvedených mají vyšší hustotu zavčelení než ČR: Slovinsko, Maďarsko a Řecko. Oproti tomu našim sousedům či jiným státům s obdobnými geografickými podmínkami stačí většinou zlomek "našeho" průměrného počtu včelstev na kilometr čtvereční:Německu 29 %, Polsku 55 %. Rakousku 67 %, Slovensku 76%. Nizozemsku 29 %, Belgii 55 %, Francii 38 %, Dánsku 59 %. Ovšem Slovinsko má 117 % a Maďarsko 162 %.
Zdroj dat pro EvropuNajít vzájemně porovnatelná data pro evropské včelařství a ve stejném roce i pro regiony České republiky není snadné.Dostupná data z Eurostatu či FAO na první pohled nevypadají zcela relevantně. Část států do těchto databází zřejmě údaje o včelstvech vůbec nedodává, u jiných jsou počty na první pohled "zvláštní" - např. Lotyšsko má dle FAO kolem 50 včelstev, Bělorusko cca 220 atd. Často je uváděn jenom odhad. Data z Eurostatu jsou ještě horší. Údaje z těchto databází nejsou v tomto textu využívána a to ani zprostředkovaně - např. přes souhrny uváděné v Situačních a výhledových zprávách VČELY (MZe ČR). V roce 2013 byla ale publikována studie Demographics of the European Apicultural Industry, jejíž autoři pro potřeby Referenční laboratoře EU pro zdraví včel (Honeybee EURL) získali data za rok 2010 pomocí dotazníků zaslaným jednotlivým národním referenčním laboratořím (NRL) států EU + Norska a Kosova. NRL zaslaly data v jejich zemi dostupná - nevytvářely žádné vlastní statistiky apod. Kromě jiných údajů lze z této studie vyčíst i hustotu zavčelení dotčených států. Zdroj dat pro Českou republikuParadoxně ale není také snadné najít data za Českou republiku, pokud se nespokojíme jen s celkovým počtem včelstev v daném roce. Český statistický úřad včelařství takto do hloubky nesleduje. Z Ústřední evidence ČMSCH a.s. nelze získat počty včelstev např. podle okresů. Ministerstvo zemědělství sice zhruba ob rok vydává tzv. Situační a výhledovou zprávu VČELY, což je jakási včelařská ročenka se spoustou statistických údajů, počet včelstev v krajích či okresech ČR se tam ale uvádí jen někdy. Nicméně pro roky 2003 a 2006 data dostupná jsou - primárním pramenem je Český svaz včelařů. A pro roky 2010 - 2015 lze najít přímo na internetových stránkách ČSV volně ke stažení výkazy o včelařství v ČR a to včetně údajů i za nečleny tohoto spolku.Hustota zavčelení České republiky v letech 2003, 2006, 2010 a 2015Rok 2003 byl tzv. rokem úhynovým, stavy včelstev byly o 10,8 % nižší než dlouhodobý průměr 1996-2015. Roky 2006 a 2010 se od tohoto průměru lišily jen nepatrně (o -1,8 % resp. -1,4 %). Zato rok 2015 byl v tomto období druhým nejvyšším nadprůměrem +7,6 %. Z nárůstu průměrné hodnoty zavčelení ČR v uvedených letech (6,1 - 6,7 - 6,7 - 7,6) je zřejmé, že se změny projeví i v grafickém znázornění na mapách. Ty ale navíc ukáží i regionální rozdíly či abnormality:
Změny hustoty zavčelení okresů České republiky mezi roky 2003 - 2015Grafické znázornění hustoty zavčelení okresů ČR pomocí kartogramů sice ukazuje celkový pohled na Českou republiku a regionální rozdíly, hloubka pohledu je ale limitována velikostí intervalů a optickou srozumitelností. Některé trendy tak zůstávají skryty. Detailnější pohled na změny hustoty zavčelení v jednotlivých meziobdobích ukáže navíc zejména oblasti, kde dochází k poklesu či výkyvům počtu včelstev:
Hledání a popisování souvislostí vedoucích ke změnám stavů včelstev stojí mimo rámec tohoto článku. K hlubší analýze na úrovni např. krajů je potřeba nejen pohled do grafů změny hustoty zavčelení jednotlivých okresů v jednotlivých letech, ale zejména i zohlednění příčin ovlivňujících početní stavy včelstev. Přinejmenším veterinárního hlediska a vnější motivace včelařů daného regionu ke změnám počtu včelstev, resp. k včelaření jako takovému (např. vliv krajských dotací) a jiné. Pár drobných postřehů, které přeci jen stojí za zmínku:
Kolik včelstev tedy ČR potřebuje?
Hustota zavčelení není ukazatel, u kterého by byla snaha dosahovat trvalého nárůstu - např. oproti hodnotě HDP (hrubého domácího produktu - jednoho z ukazatelů "bohatství" zemí či regionů). Včelařství není ani sport, aby bylo potřeba soutežit mezi okresy, který je "lepší". Stabilita zavčelení je z pohledu člověka vítaná, z pohledu přírody jsou však výkyvy normální, navíc vedou k přirozené selekci. Co je "správné" je otázka pro obsáhlou debatu. Obráceně je ale situace jiná. Převčelení (zvýšení úrovně zavčelení na příliš vysokou hodnotu) není v konečném důsledku prospěšné ani pro včelaře, ani pro včely. Vysoká koncetrace zvířat téhož druhu v nějakém areálu s sebou nese zdravotní rizika. A to jak v přímé podobě nemocí, tak nedostatku dostupné potravy, byť třeba jen v určitém období sezóny. Může mít také vliv na mezidruhovou konkurenci - pyl je potravou i pro jiné druhy, než jen včelu medonosnou. V naší historii jsou zaznamenány příklady, kdy vlivem odvčelení určitých regionů došlo k nárůstu populací techto potravních konkurentů. Konkurence a s ní spojená nevraživost při převčelení nastává také mezi včelaři - ale nahlas se o tom moc nemluví. Při pohledu na graf nad tímto odstavcem je nápadné zejména přiblížení se dlouhodobému průměru v posledních dvaceti letech. Zároveň lze ale říci, že naše příroda i krajina zvládla zavčelení výrazně vyšší, ale i nižší. A to bez zřetele na změny v pěstovaných plodinách, systému hospodaření, ale i plemenech chovaných včel. Podíváme-li se na meziroční změny v absolutních hodnotách počtu včelstev, uvidíme roky s "dramatickým" nárůstem i úbytkem blízkým rozdílu 100.000 včelstev. Vzhledem k metodice sběru dat (evidence 1× ročně) byly úbytky zřejmě ještě větší. Přesto žádné zásadní katastrofy (způsobené nedostatkem včelstev) z naší novodobé historie neznáme.
Jaká hustota zavčelení je "optimální"?Na základě výše uvedených faktů je více než zřejmé, že "správná" odpověď nejenže neexistuje, ale ani nemá smysl ji hledat. Vzhledem k opylování jde o dynamickou rovnováhu - navíc zjevně s velkým rozpětím únosného stavu. A také s možností vratných změn.
|
||||||
|
Související stránky:
Průměrné medné výnosy včelstev v České republice (dlouhodobý průměr za období 2010 - 2016) Průměrné zimní ztráty včelstev v České republice v letech 2010 až 2016 |
||||||
|
