Termobox na rozehřívání medu

Zkušenosti
	Funkční části termoboxu: základní deska, na které jsou zapojeny klasické žárovky jako zdroj tepla ventilátor termostat nosný rošt izolační kryt kontrolní teploměr
	Nákres zapojení. Žárovky používáme klasické o výkonu 100 W. Zapojení s ventilátorem běžícím trvale je také možné.
	Na základní desku přijde nosný rošt (ze střešních latí a zbytků trámu)...
	... a na něj lze postavit kýble s medem... (Med se vyplatí po 12 hodínách zamíchat; po dalších 12 hodinách je většinou plně ztekucený.)
	... nebo přepravky se sklenkami.
	Vše překrývá izolační kryt ze styroduru. Desky jsou spojeny sešroubováním vruty - bez lepení. Síla materiálu je 30 mm, silnější samozřejmě neuškodí. Velikost podle používaných nádob a jejich množství. Musí jí ale také odpovídat topný výkon (t.j. topidlo musí po počátečním vyhřátí prostoru pravidelně vypínat). (Peřina, přehozená přes styrodurový kryt, ušetří spoustu tepla...)
	Do otvoru v krytu vložíme čidlo termostatu. Používáme obyčejný bojlerový termostat. Na rozehřívání medu jeho přesnost stačí - nastavenou teplotu spínání je potřeba minimálně zpočátku kontrolovat teploměrem.
	Teplota rozehřívání je optimální mezi 45-50° C. Po 12 hodinách je med napůl ztekucený, pouze uprostřed kýblu zůstává zkrystalizovaný. Rozmíchání urychlí další rozehřívání - celkem většinou stačí 24 hodin. Při nižší teplotě se rozehřívání zbytečně prodlužuje, vyšší může med poškodit.
Žádný učený z nebe nespadl... inspiraci jsem kdysi objevil někde na slovenském webu, bylo využito stejnosměrného proudu 12 V - konkrétní stránku se mi po letech najít nepodařilo :-(.
Zpět na informace pro včelaře.