Biologické zákonitosti důležité pro včelařství
včelí mezera
rozteč plástů
trubčina
přívod vzduchu
trubci nemají otce
magnetismus otevřeného plodu slídivost požár medvěd čistící pud Z biologie včely medonosné vychází včelařství. Snažit se o chov včel bez znalosti základních principů vycházejících ze stavby těla, procesů a činností organismu, vývoje jedince i druhu a jeho chování v přírodě i po zdomácnění bude vždy znamenat cestu zbytečných pokusů a omylů. Tuto práci za nás odvedly generace našich předků - je tedy více než vhodné se z jejich práce poučit a chyby zbytečně neopakovat. Popsat vše výše uvedené je nad rámec záměru těchto stránek. Leckdy ani jedna celá kniha nestačí. Zde jsou tedy popsány jen vybrané střípky mozaiky, které zdaleka nenahradí studium biologie včelího společenství. Včelí mezeraMezery kolem plástů, které mají velikost 8 mm (±2 mm) včely ponechávají volné jako průchod.Menší škvíry se snaží zatmelit propolisem. Do větších mezer vestaví buňky - zvlášť při nedostatku prostoru. Nerespektování této zákonitosti při konstrukci úlu vede např. k nadměrnému spojování jednotlivých pater rámků voskovými můstky, které ztěžují manipulaci s nástavky a zvyšují mačkání včel. Rozteč plástů
Pokud vložíme do desetirámkového nástavku jen 9 rámků s mezistěnami, vystaví včely kromě plástů na mezistěnách i přístavky ("divočinu"), které je budou různě spojovat.Pokud ale vložíme do stejného nástavku již vystavěné plásty, prodlouží včely jejich buňky. Toho lze využít pro produkci medu ("ztluštělé plásty"). Je ale potřeba počítat s vyšším obsahem vody oproti klasické rozteči plástů. Trubčina při používání mezistěnVčely v dutině bez přičinění člověka staví několik typů buněk. Mezistěny, které se natavují, mají ale běžně jen jednu velikost - dělničí buňky. Pokud do úlu vložíme několik málo stavebních rámků (prázdných - bez mezistěny), vystaví na ní včely témeř výhradně jen buňky pro trubce. Ty jsou pro matku velkým lákadlem a rychle je v období rozvoje zaklade. S radostí také klade dělničí vajíčka do okolních plástů.Máme tak možnost do jisté míry ovlivňovat polohu plodového tělesa. Přívod vzduchu do úluMatka klade raději také v té části úlu, kde je dobrý přívod vzduchu. Při používání oček tak máme možnost částečně ovlivnit polohu plodového tělesa.Trubci nemají otceTrubci se rodí z neoplozeného vajíčka. Mají tedy jen jednu sadu chromozomů - po matce. Jaké z toho plynou praktické důsledky?
Magnetismus otevřeného ploduOtevřený plod, zejména larvy, působí na včely doslova jako magnet. Cítí potřebu jej obsednout. Neopouští jej.Pro včelaře z toho plynou minimálně dva konkrétní důsledky:
Slídivost
Stejně vycítí zásoby v cizím úlu. Pokud si je tamní včely nebudou dostatečně hájit, vloupají se do něj a zásoby začnou vykrádat. Slabé včelstvo s široce otevřeným česnem tak může snadno a rychle skončit. Preventivně je tedy dobré při posledním medobraní zúžit česna a práci ve včelách zbytečně neprodlužovat. Pokud už k loupeži dochází, nejúčinější pomoc postiženému včelstvu spočívá v přesunu na jiné stanoviště a zúžení česna. PožárBěhem evoluce se včelstva žijící v lesích mnohokrát setkala s lesními požáry. Přežila jen ta, která jim dokázala uniknout - bojovat proti ohni včely neumí - a vystavěla si nová hnízda. Včelstva, která zkoušela jinou strategii, nepřežila. Geneticky si tak včela medonosná upevnila informaci: pokud je cítit oheň, je potřeba nabrat do medného váčku zásoby a připravit se na útěk.Zadýmíme-li včelstvo, vyvoláme ve včelách pocit ohrožení požárem. Začnou se připravovat na ústup - a nám tím umožní ve včelách pracovat. Jen je potřeba v nich přitom nevyvolat druhý silný instikt, který během evoluce získaly - na medvěda... MedvědZpůsob, jakým včelstvo přežívá období bez zdrojů potravy v přírodě, je nevídaný: nashromáždí takové zásoby cukerné i bílkovinné stravy, aby nejen přežila zimu, ale i zbylo dost na jarní rozvoj. Našly se ale živočišné druhy, kterým včelí zásoby také chutnají - a rádi se na nich přiživí bez ohledu na přežití včelstva. Příkladem budiž medvěd. Včelstva, která nedokázala najít recept na obranu před ním prostě nepřežila. Zůstaly jen včely, které na medvědí návštěvu patřičně reagují. Žihadlem. Bodnutí vícekrát do stejného místa bolí daleko víc, než roztroušená žihadla. Medvěd pobodaný roztroušeně po celém těle dokázal často dílo zkázy dokonat. Pokud ale včely bodaly koordinovaně, měly větší úspěšnost v jeho zahnání. Geneticky se tak i tento detail obranné strategie uchoval. Tím, že se včele vytrhne žihadlo s jedovým váčkem se nejen prodlouží doba vstřikování jedu do rány, ale jeho vůně láká i jiné včely k bodnutí do stejného místa.Teď už včelám jen zbývalo "zapamatovat si" jak takového medvěda poznat:
Čistící pudPokud zvíře najde ve svém hnízdě něco, co je zdrojem nemocí, má - ač rozumově nemusí vůbec tušit o co jde - v podstatě dvě možnosti: nechat to tam být nebo to odstranit. Inteligenčně vyspělejší zvíře, konkrétně člověk, si to dokáže i zdůvodnit. Méně inteligentním zvířatům napovídá příroda sama, konkrétně evoluce. Pokud si zvíře ve svém hnízdě zdroj nákazy ponechá, má vyšší pravděpodobnost, že uhyne a nebude tak moci šířit svoje geny dál. Pokud choroboplodné zárodky odstraní, spíše přežije. Svým dalším rozmnožováním tak udrží svoje geny v populaci a mezi nimi i ty, které se váží na čistící pud.
Včely mají schopnost rozpoznat, zda je pod víčky buněk plod, který se normálně vyvíjí anebo je poškozen nemocemi či dokonce uhynul. Míra této schopnosti je ale včelstvo od včelstva odlišná. A dědičná zároveň. Stejně, jako schopnost poškozený plod aktivně odstraňovat. Tedy zbavovat hnízdo zdroje nákazy...
Někteří včelaři včelstva na tuto vlastnost testují a i cíleně selektují. Naopak, množení včelstev se špatným čistícím pudem (ale například špičkovým medným výnosem) se může chovateli vymstít při zvýšeném infekčním tlaku nemoci.
Zpět na informace pro včelaře. |