Biologické zákonitosti důležité pro včelařství
Z bilogie včely medonosné vychází včelařství. Snažit se o chov včel bez znalosti základních principů vycházejících ze stavby těla, procesů a činností organismu, vývoje jedince i druhu a jeho chování v přírodě i po zdomácnění bude vždy znamenat cestu zbytečných pokusů a omylů. Tuto práci za nás odvedly generace našich předků - je tedy více než vhodné se z jejich práce poučit a chyby zbytečně neopakovat.
Popsat vše výše uvedené je nad rámec záměru těchto stránek. Leckdy ani jedna celá kniha nestačí. Zde jsou tedy popsány jen vybrané střípky mozaiky , které zdaleka nenahradí studium bilogie včelího společenství.
Včelí mezera
Mezery kolem plástů, které mají velikost 8 mm (±2 mm) včely ponechávají volné jako průchod.Menší škvíry se snaží zatmelit propolisem.
Do větších mezer vestaví buňky - zvlášť při nedostatku prostoru.
Nerespektování této zákonitosti při konstrukci úlu vede např. k nadměrnému spojování jednotlivých pater rámků voskovými můstky, které ztěžují manipulaci s nástavky a zvyšují mačkání včel.
Rozteč plástů
|
| Důsledky nedodržení včelí mezery mezi rámky |
|
| Stavební rámek s trubčinou i dělničinou |
|
|
Plásty v nástavcích s otevřenými očky bývají také plné pylu |
Pokud vložíme do desetirámkového nástavku jen 9 rámků s mezistěnami, vystaví včely kromě plástů na mezistěnách i přístavky ("divočinu"), které je budou různě spojovat.Pokud ale vložíme do stejného nástavku již vystavěné plásty, prodlouží včely jejich buňky. Toho lze využít pro produkci medu ("ztluštělé plásty"). Je ale potřeba počítat s vyšším obsahem vody oproti klasické rozteči plástů.
Trubčina při používání mezistěn
Včely v dutině bez přičinění člověka staví několik typů buněk. Mezistěny, které se natavují, mají ale běžně jen jednu velikost - dělničí buňky. Pokud do úlu vložíme několik málo stavebních rámků (prázdných - bez mezistěny), vystaví na ní včely témeř výhradně jen buňky pro trubce. Ty jsou pro matku velkým lákadlem a rychle je v období rozvoje zaklade. S radostí také klade dělničí vajíčka do okolních plástů.Máme tak možnost do jisté míry ovlivňovat polohu plodového tělesa.
Přívod vzduchu do úlu
Matka klade raději také v té části úlu, kde je dobrý přívod vzduchu. Při používání oček tak máme možnost částečně ovlivnit polohu plodového tělesa.Trubci nemají otce
Trubci se rodí z neoplozeného vajíčka. Mají tedy jen jednu sadu chromozomů - po matce. Jaké z toho plynou praktické důsledky?- Pokud matce dojde ve spermatéce zásoba spermatu, může dál klást vajíčka - neoplozená. Ale budou z nich jen trubci. Zánik včelstva se tak jen o něco oddálí.
- Pokud plánujeme obměnu genetického materiálu v našem okolí, můžeme ji celkem snadno ovlivnit rozchováním matek ze zakoupených matečníků. Všichni trubci, kteří se těmto matkám narodí, budou plně reprezentovat "novou krev". Dcery těchto matek budou půl na půl - polovina genů bude po matce ("nových"), polovina po otci (po trubcích, kteří se v lokalitě vyskytovali v době páření matek).
V příštím roce už budou na stanovišti "jen" ti noví trubci. Matky, které se s nimi budou pářit, je vhodné zajistit z nepříbuzné linie s těmi, které jsme rozchováli vloni.
(Uvedené řádky je potřeba brát s rezervou vzhledem k vysoké hustotě zavčelení v ČR.) - Výše uvedeného bodu lze využít i při inseminaci matek.
Slídivost
|
| Včely objevily nechráněný vstup do cizího úlu |
|
|
Přístroj na imitaci požáru - - kuřák |
Stejně vycítí zásoby v cizím úlu. Pokud si je tamní včely nebudou dostatečně hájit, vloupají se do něj a zásoby začnou vykrádat. Slabé včelstvo s široce otevřeným česnem tak může snadno a rychle skončit. Preventivně je tedy dobré při posledním medobraní zúžit česna a práci ve včelách zbytečně neprodlužovat.
Pokud už k loupeži dochází, nejúčinější pomoc postiženému včelstvu spočívá v přesunu na jiné stanoviště a zúžení česna.
Požár
Během evoluce se včelstva žijící v lesích mnohokrát setkala s lesními požáry. Přežila jen ta, která jim dokázala uniknout - bojovat proti ohni včely neumí - a vystavěla si nová hnízda. Včelstva, která zkoušela jinou strategii, nepřežila. Geneticky si tak včela medonosná upevnila informaci: pokud je cítit oheň, je potřeba nabrat do medného váčku zásoby a připravit se na útěk.Zadýmíme-li včelstvo, vyvoláme ve včelách pocit ohrožení požárem. Začnou se připravovat na ústup - a nám tím umožní ve včelách pracovat.
Jen je potřeba v nich přitom nevyvolat druhý silný instikt, který během evoluce získaly - na medvěda...
Medvěd
Způsob, jakým včelstvo přežívá období bez zdrojů potravy v přírodě, je nevídaný: nashromáždí takové zásoby cukerné i bílkovinné stravy, aby nejen přežila zimu, ale i zbylo dost na jarní rozvoj. Našly se ale živočišné druhy, kterým včelí zásoby také chutnají - a rádi se na nich přiživí bez ohledu na přežití včelstva. Příkladem budiž medvěd. Včelstva, která nedokázala najít recept na obranu před ním prostě nepřežila. Zůstaly jen včely, které na medvědí návštěvu patřičně reagují. Žihadlem. Bodnutí vícekrát do stejného místa bolí daleko víc, než roztroušená žihadla. Medvěd pobodaný roztroušeně po celém těle dokázal často dílo zkázy dokonat. Pokud ale včely bodaly koordinovaně, měly větší úspěšnost v jeho zahnání. Geneticky se tak i tento detail obranné strategie uchoval. Tím, že se včele vytrhne žihadlo s jedovým váčkem se nejen prodlouží doba vstřikování jedu do rány, ale jeho vůně láká i jiné včely k bodnutí do stejného místa.Teď už včelám jen zbývalo "zapamatovat si" jak takového medvěda poznat:
- pohybuje se poblíž jejich hnízda
- snaží se jim vyndat plásty z dutiny
- dělá cukavé rychlé pohyby
- má zvláštní odér
- je tmavý a chlupatý
Zpět na informace pro včelaře.