Nemoci a jiné ohrožení včel |
VARROÁZA
Samička je zhruba 1,2 mm dlouhá, oválného tvaru a zrzavě hnědého zbarvení. Má 4 páry nohou s přísavnými polštářky. Včely jej přenáší na svém těle - pokud zaletí do jiného včelstva, je velká pravděpodobnost, že tam roztoč zůstane. "Úspěšní" jsou v tom zejména trubci, kteří se toulají od úlu k úlu - včely je vpouští dovnitř, i když nejsou "jejich".
Oplozené samičky roztoče se nechají zavíčkovat společně s larvou v buňce. Zde nakladou vajíčka, z kterých se vylíhne další generace roztočů. Z prvního vždy sameček, z ostatních samičky. Ještě před vylíhnutím včelí larvy se v buňce spáří, samečkové potom zahynou.
Léčení je povinné - řídí se vyhláškou Státní veterinární správy. Hlavní fáze probíhá v období říjen, listopad a prosinec, léčí se fumigací (kouřem) nebo aerosolem (mlha). V letním období je možné léčit také kyselinou mravenčí anebo po nařízení SVS kontaktními pásky. S výjimkou kyseliny mravenčí je léčení možné jen mimo hlavní snůškové období - aby se stopy léčiv nedostaly do konzumního medu.
|
VIROVÉ NÁKAZY
Stejně jako lidé, mají i včely svoje "virózy". Projevují se různě - včely se rodí se zakrnělými křídly, černají matečníky, mají pytlíčkovitý plod... Samy názvy virů napoví mnoho o jejich projevech. Virózy nebyly takový problém do příchodu varroázy. Tento roztoč (podobně jako třeba klíště u člověka) je jejich významným přenašečem... Slabší včelstva jsou k virovým nákazám náchylnější než silnější - ta se s nimi snáze vyrovnají.
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||
MOR VČELÍHO PLODU
Je onemocnění včelího plodu. Způsobuje jej tyčinkovitá bakterie Paenibacillus larvae, která žije ve střevě larev. Napadené larvy zahubí, včelstvo slábne. V prvních fázích včely ještě stihnou všechny napadené larvy vynést z úlu, onemocnění není rozpoznatelné. Později jsou vidět dírky ve víčkách buněk, pod kterými je zcela rozložená kukla. V té jsou miliony velmi odolných spor, které přežijí mimo úl i desetiletí.
Napadené včelstvo je oslabené a nedokáže se tak bránit loupeži, která se mezi včelstvy běžně děje. S vykradeným medem si lupičky do svého včelstva přinášejí i spory moru, který se zde začne množit...
Léčení není účinné - pouze tlumí příznaky. V ČR se postižená včelstva utrácejí, vybavení se pálí. Nemoc je možné pouze potlačovat, v zahraničí se tak často děje pomocí antibiotik, jejichž rezidua se potom objeví v medu. Podobně se projevuje (a léčí) i hniloba včelího plodu.
|
HOUBOVÁ ONEMOCNĚNÍ - plísně
|
|||||||||||
ZAVÍJEČ VOSKOVÝ
Škodu působí larvy - v plástech vytvoří chodbičky potažené pavučinami a vyplněné výkaly. Nejvíce se jim líbí v plástech, kde se vyvíjel včelí plod. Jsou v nich totiž kokony, které jsou zdrojem bílkovin důležitým pro vývoj larev.
Zavíječ nemá rád průvan - skladuje-li včelař plásty v průvanu, nemá s ním problémy. Další možností je čas od času plásty vysířit. Někteří včelaři skladují plásty v chladných skladech, vývoj zavíječe neprobíhá při teplotách nižších než 9° C.
|
TUMIDÓZA
Malý úlový brouk. Lesknáček úlový. Aethina tumida. To všechno jsou názvy parazita původem z Afriky. Nenapadá včely, ale včelí plásty s pylovými i mednými zásobami a larvy, které požírá. Naše včela medonosná nemá obranné mechanismy proti tomuto škůdci narozdíl od afrických kolegyň. Brouci umí ošálit strážkyně, v úlu nakladou až 30.000 vajíček. Vylíhlé larvy zničí plásty, zlikvidují larvy, znehodnotí výkaly med. Před úlem se v zemi zakuklí a po vylíhnutí koloběh pokračuje. Brouk je živ i ze sladkého ovoce - není na včelách závislý.
Z Afriky se dostal v roce 1997 do Severní Ameriky pravděpodobně s nákladem ovoce. V roce 2003 byl objeven v Austrálii. V Evropě byl nalezen zatím jen v Portugalsku v roce 2004 při nelegálním dovozu matek. Obrana proti tumidóze zatím není vyvinuta. Nejúčinější by bylo zabránit importu brouka...
|
MEDVĚDI, MYŠI, PTÁCI, ...
Pro včelaře není největší škodou ztráta medu, ale zničené včelstvo a úl. Medvědi se navíc na včelnice vracejí - vědí, že za pár žihadel zde najdou sladkou odměnu...
Kromě znečištění úlu a ztráty části zásob způsobuje největší škody včelám neustálé vyrušování - může způsobit až úhyn včelstva.
Hmyz je potravou mnoha druhů ptáků. Zejména v zimě někteří strakapoudi, datli či sýkorky přijdou na to, že v úlu je této potravy zásoba. Začnou klovat do stěny v blízkosti česna či očka - některá ze včel se dříve či později půjde podívat, co se děje. Postupně tak může dojít k "vyzobání" značného množství včel. Ostatní bydou neustálým vyrušováním značně oslabené.
|
| Související stránky: včelařská fotobanka: nemoci a škůdci a léčení včel |