Hydrologové označují sucho v roce 1947 jako pětisetleté. Zasáhlo území celého státu, potoky vyschly, sklizeň zemědělských plodin byla pod polovinou běžných roků. Leckde nepršelo od března až do července. Nedostatek potravin byl jako za války. Stát byl závislý na potravinové pomoci ze zahraničí (z politických důvodů zejména SSSR). Prodej probíhal na lístkový systém, byly uplatňovány daně z přepychu, obyvatelé venkova museli poskytovat potraviny obyvatelům z měst pod hrozbou úřední konfiskace.
Povinná dodávka medu a příděl cukru
Svaz pro drůbež, vejce a med uložil v roce 1948 povinnost dodat z každého včelstva 1 kg medu.
Příděl cukru na zimování činil původně pouze 3 kg na včelstvo. Posléze včelaři obdrželi navíc další 2 kg na podzim 1948. Na konci roku přidělilo ministerstvo výživy na základě naléhavé výzvy včelařům ještě celkem 15 vagonů umělého invertu ve formě 12kg kostek.
(V předchozích letech býval příděl minimálně kolem 7 kg na včelstvo, před válkou 10 i 12 kg.)
|
Pro včelaře nastaly krušné časy hned dvakrát. Nejen v roce 1947, ale i v následujícím. Sezóna 1948 byla snůškově velmi podprůměrná, med nebyl. Včelaři v té době byli státem podporováni nikoliv v podobě dotací, nýbrž přídělem levnějšího cukru pro včely. Jenže ten kvůli neúrodě cukrové řepy v předchozím roce nebylo z čeho vyrobit... Příděl sice byl přesto přislíben, ale v množství nedostatečném i pro běžný snůškový rok, natož pro podprůměrný (infobox). Včelaři tak nezřídka svoje včelíny nabízeli na prodej, aby se jich zbavili. Hrozilo hromadné hynutí včel hladem. Včelstva bylo nutné před zimou spojovat tak, aby jejich počet odpovídal dostupným cukrovým i medným zásobám. Přitom první pětiletka plánovaného hospodářského systému kladla na včelaře takřka nadlidské úkoly (infobox).
Úkol včelařů v první pětiletce
Plánované hospodářství uložilo chovatelům včel čtyřnásobně zvýšit počet včelstev mezi roky 1948 – 1953. Ke 480.000 včelstev mělo tedy přibýt do pěti let 1.520.000 dalších, aby na konci pětiletky byly v Čechách a na Moravě celkem 2 miliony včelstev – rovnoměrně rozmístěných podle pastvy a potřeb opylování. Dosud ročně ale tuzemské včelařství vychovalo pouze 3720 matek (1947), cca 100× méně, než bylo uloženo státním plánem...
|
Přesto pro včelaře existovala naděje v podobě cukru z řepné kampaně (sklizně) na podzim 1948. Ten byl dostupný až od listopadu, což bylo pozdě i na tehdy běžné zářiové krmení. Včelaři se tak připravovali na zimní krmení v pravém slova smyslu. Včelám tuto nepřirozenou situaci chtěli co nejvíce usnadnit – zásoby plánovali dodat v takové podobě, aby z nich včely nemusely odpařovat přebytečnou vodu, aby jim nezkrystalizovaly v plástech a aby nemusely pokud možno rozkládat složité cukry na jednoduché. Doporučovala se i výroba klasického medocukrového těsta, pro mnohé však nerealizovatelná – neměli totiž med. Časopis Včelař otiskl návody na výrobu hustého invertního krmiva či těsta, realizovatelné v domácnosti včelaře z běžného cukru za pomoci kyselin. Citujeme ze tří takových článků v originální podobě:
|
Líbí se vám tento článek?
- Pomohl vám při hledání odpovědí na vaše otázky či řešení vašeho problému?
- Všimli jste si, že není "olepený" reklamou?
- Chcete nám poděkovat či pomoci, aby mohly vzniknout další podobné články?
Podpořte včelky.cz
|
Poslední citovaný článek z pera tehdejšího ředitele Státního výzkumného ústavu včelařského a hedvábnického vyšel až v prosincovém čísle. Popisoval průmyslovou, státem kontrolovanou výrobu umělého invertu, který býval za války na příděl místo tuků (z výroby obarvený a ovoněný). Pro včelstva v roce 1948 byl ale vyroben neochucený a neobarvený, ve dvanáctikilogramových kostkách. Výrobní surovinu tvořila čistá sacharóza (řepný cukr), invertovaná pomocí kyseliny solné. Ta byla na konci výrobního procesu neutralizována. Výsledný produkt obsahoval 41,59 % glukózy + 35,92 % fruktózy + 2,78 % sacharózy + 0,015 % kuchyňské soli (důsledek neutralizace). A samozřejmě vodu (neuvedenou – pravděpodobně zbytek do 100 %, tedy necelých 20 %). Konzistencí tak šlo, dnešními slovy, o krmné těsto. Autor článku jej doporučoval zkrmovat rozehřáté – ve sklenicích s děrovaným víčkem na horních loučkách. Anebo teplem pouze změklé (nikoliv tekuté), vetřené lžící do buněk plástu.
|
|
Na základě těchto receptů jsme se do vaření invertního těsta pustili na jaře 2015 i my. Ale o tom příště...
|
|
