Výtěžnost různých druhů získávání včelího vosku |
|||||||||||||||||
| Jednoduché způsoby získávání včelího vosku jsou nenáročné na investice a čas, ale poskytují nižší výtěžnost. Logická – a častá – otázka je o kolik? Díky praktickému pokusu na velkém počtu vzorků lze říci, že rozdíl je až dvojnásobný a při některých způsobech extrakce obsahují vyhazované výtlačky více než z poloviny vosk. | |||||||||||||||||
Zpracování včelího vosku je nepříjemná včelařská práce. Oproti medu špinavá a leckdy i nevábně „vonící“. Navíc se vosku ze včelstva získává jen zlomek v porovnání s medem – cca 10 % při destruktivním získávání medu, resp. jen cca 1,5 % při opakovaném použití souší. Poměr ceny vosku a medu je u nás ale sotva dvojnásobný. Na druhou stranu, konveční včelaření se bez včelího vosku obejde jen těžko – potřebujeme jej na mezistěny, ať již do svých včelstev nebo na produkci oddělků. Málokterý včelař u nás tak staré plásty likviduje, většinou jsou právě zdrojem cenného vosku.
Výzkum efektivity získávání vosku trval od roku 1928, během té doby Svoboda publikoval několik textů k tématu a apeloval na hospodárnost včelařů. Nelenili ani výrobci pařáků a světlo světa tak spatřilo několik patentovaných typů. Svoboda hledal i využití pro výtlačky – benzínovou extrakcí získaný zbytkový vosk nacházel uplatnění v průmyslu, ostatní části byly zkoumány jako možné zemědělské hnojivo. Inspirován Polskem a Jugoslávií dokonce dojednal systém organizace výkupu výtlačků ve 141 sběrnách na Moravě a ve Slezsku za 0,80 Kčs/kg. Zajímavou reakcí byl inzerát jednoho prodejce vařáků na vosk:
Využití pařáků s sebou ale přináší úskalí pečlivosti a odbornosti obsluhy. Ač běžně nebyl problém dosáhnout opakovaně výsledku ±24 % zbytkového vosku ve výtlačcích, přicházely do laboratoře i vzorky s 62 %... Přesto lze z kontextu dobových zpráv dovodit, že zásadní moment pro zvýšení účinnosi těžby vosku je lisování rozehřáté hmoty. Vosk se jinak hromadí v košilkách a „beztlaké“ způsoby jej z nich nedokáží uvolnit. Včelaři tak přišli s využitím lisů i ve slunečních tavidlech, ta se ale šířeji neujala. Jejich účinnost se ale zvýšila natolik, že ve množství zbytkového vosku kleslo na 25 či dokonce i jen 18 % – tedy se vyrovnala pařákům. Závěr ve zkratce?Přibližně 50 % hmotnosti zbytků z běžného slunečního tavidla či pařáku bez lisu tvoří včelí vosk. Pokud je tedy nesete na kompost či do popelnice ve kbelíku, je to jako by byl z poloviny plný krásného žlutého včelího vosku. Při použití lisu za tepla je to jen cca čtvrtina, která se stávajícími běžnými způsoby extrakce získat nedá.Také se nabízí srovnání se získáváním medu: způsoby zpracování včelího vosku bez lisování by zhruba odpovídaly vykapávání medu z plástů pouhou gravitací. Použití medometu je na úrovni vařáku na vosk. |
|||||||||||||||||
Zdroje:
|
|||||||||||||||||
|
Související stránky:
Výsledky měření výtěžnosti při získávání včelího vosku ze souší či voští Výroba mezistěn ze včelího vosku: tři různé technologie z pohledu hmotnosti na dm2 Získávání včelího vosku (video) |
|||||||||||||||||
|
